Tak jsem rasista. No a co?

Tak jsem rasista. No a co?

Rodiny, ale každá žije jinak. PROČ?

Picture 1 of 7

Pojďme si společně vyzkoušet takovou „hru“. Zkusme při čtení či poslouchání těch či oněch výroků o uprchlících nahrazovat slova jako běženci, imigranti, muslimové, islamisté anebo právě uprchlíci slovem Židi.

Tak třeba: „Vážení Židi! Zouvat se nemusíte, pantofle nepotřebujete. Ale už se prosím začněte chovat slušně!“ Nebo: „První věta zní: Židi, nikdo vás sem nezval. Druhá věta: Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Třetí věta: Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ Či snad: „Pan prezident sleduje také situaci týkající se Klokánků. Vyjadřuje lítost, že se doposud nepodařilo nalézt třicet milionů korun pro Klokánky, které pečují o české děti, třebaže částka na pomoc Židům bude zřejmě řádově vyšší.“ Anebo rovnou: „Zdravím všechny Židy či nepřizpůsobivé obyvatele České republiky. Musíte si uvědomit, že vy, nikoli Češi se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom se nedivte, že ponesete důsledky. Jsem již ‚unavený‘ z obav a pomluv pseudointelektuálů a médií, jestli urážím některé jednotlivce nebo jejich kulturu.“ Drsné, co?

Přitom když šéfka pražského ANO Radmila Kleslová, prezident Miloš Zeman, jeho mluvčí Jiří Ovčáček či poslanec Tomio Okamura uvedené výroky pronášeli, sklidili za ně u většiny obyvatel Česka potlesk. U těch samých obyvatel Česka, kteří by většinově stejné výroky se slovem „Židi“ po právu odsoudili jako antisemitské, případně nacistické. Tedy alespoň prozatím. Snad. Doufejme.

Pod fasádou leckde oprávněných obav z přílivu uprchlíků do Evropy (Česko je pro většinu z nich opravdu maximálně tranzitní stanicí) se totiž ve společnosti probouzí zvíře, které bylo dlouhé roky drženo na krátkém řetězu. Ať už se situace okolo běženců vyvine jakkoli, bude ho nesmírně obtížné dostat znovu pod kontrolu.

Latentní rasismus či xenofobie ve větší části společnosti přetrvávají po věky věků. Kromě několika málo „vymaštěnců“, kteří si vyholili hlavy, vzali kanady a hráli si na třetí říši, však většina lidí věděla, že i když si občas něco xenofobního myslí, nesmějí to na veřejnosti říkat nahlas. Prostě proto, že to většinou společnosti nebylo tolerováno.

Český jazyk proto byl obohacen o zajímavou řečnickou figuru. Zněla: „Nejsem rasista, ale…“ a začínalo jí každé rasisticky či xenofobně pojaté pojednání o čemkoli. Ovšem s dodatkem: „Jde mi jen o princip, spravedlnost nebo rovnost pro všechny.“

Výše uvedený obrat pomalu upadá do zapomnění. Dnes už ho totiž není potřeba. Postupem času je mnohem více „in“ říkat v podobných případech: „Tak jsem rasista, no a co? Z Afriky se sem valí miliony černochů a muslimů, přestaňme si už hrát na zatracenou politickou korektnost. Jde přece o národ.“ Anebo třeba: „Jsem již ‚unavený‘ z obav a pomluv pseudointelektuálů a médií, jestli urážím některé jednotlivce nebo jejich kulturu,“ jak to za řadu spoluobčanů shrnul Tomio Okamura.

Právě veřejně činné osoby a politici by přitom měli být těmi, kdo by měl v tomto smyslu neustále apelovat a upozorňovat společnost, že určité věci se zkrátka neříkají a zasluhují odsouzení. Neuvěřitelně silné – a v Česku zřejmě dost nemístné – obavy z utečenců ovšem politiky strhly natolik, že většina z nich v této roli selhává. Ať už to dělají s úmyslem lacině sklízet politické body jako Okamura a do jisté míry i Miloš Zeman, anebo proto, že vidí, kterak to jejich politickým soupeřům „funguje“.

Takoví pak zhusta mlčí ve chvílích, kdy by mlčet neměli. Třeba když si jacísi pitomci přinesou na demonstraci makety šibenic, policie to toleruje a politické elitě trvá několik hodin, než to odsoudí. Premiér Bohuslav Sobotka tak učinil jako první, ovšem nikoli sám o sobě, ale až coby reakci na dotazy novinářů. A ministr vnitra Milan Chovanec se až po čase rozpomněl, že „šibenice k demokracii nepatří“.

Je spravedlivé uznat, že právě sociální demokraté si posléze svoji odpovědnost a důležitost odmítání takových projevů uvědomili a výrazně proti nim vystupují. Stejně jako například vedoucí představitelé TOP 09 nebo lidovců. Díky za to. Ovšem přišlo to trochu pozdě. Ve chvíli, kdy už byl řetěz zvířeti povolen.

Teď je nutné, aby všichni napjali síly a opět ho utáhli. V opačném případě by se záhy mohly stát realitou třeba i absurdní výroky o Židech z úvodu textu.

zdroj: tyden.cz

Komentář